Jak to všechno začalo…

Milí kolegové, vítejte v blogu, věnovaném Digitálnímu portfoliu alias Digifoliu na rvp.cz.

Jako vše na světě i Digifolio má den svého narození a chceme-li ho dobře pochopit, bude nejlépe se k tomuto dni vrátit a alespoň letem světem sledovat jeho růst a první krůčky.

Já osobně jsem se s Digifoliem setkal díky svému působení na Svatojánské koleji – VOŠ pedagogické, kterou založila, řídí a vnitřně naplňuje Jana Fellnerová se svým mužem Rosťou – moji rodiče. Jelikož jsou oba velmi aktivní a nápadů mají více než stihnou realizovat, vždy se snažili školu zapojit do různých vzdělávacích projektů. Za nejdůležitější považuji IntCultNet – projekt zaměřený na mezikulturní vzdělávání a komunikaci, a díky kontaktům v tomto projektu získaným zejména projekt Digitální portfolio realizovaný v rámci programu Comenius s partnery z Portugalska (vedoucí projektu), Belgie, Finska a Holandska, který běžel v letech 2006 – 2008. Hlavní myšlenkou projektu bylo nastavit digitální portfolio jako nástroj pro růst učitele a možnost interní profesní komunikace. Jestli si teď říkáte, že to zní sice hezky, ale co tím chtěl do háje básník říci, byl jsem na tom podobně… Projekt byl zajímavý, ale velmi teoretický. Přestože jsme nashromáždili spoustu poznatků a vynikajících nápadů, chyběl praktický výstup, nějaká konkrétní podoba digifolia. Někteří z partnerů sice s obrovským úspěchem používali software Blackboard, ale na jeho provoz většina českých škol jednoduše nemá (cca $25 000,- ročně).

Protože na Svatojánské koleji věříme na praxi (koneckonců nejsme universita :-)), rozhodli jsme se, že si z té spousty poznatků vylovíme, co potřebujeme a uděláme si Digifolio po svém. (Mimochodem, termín „Digifolio“ vznikl jednoho krásného dne na konferenci v Dublinu za účasti partnerů projektu a Guinessu 😉 )Pro naše potřeby jsme si stanovili dvě priority: 1.musí to mluvit česky a 2.musí to být zadarmo. Tou dobou Google rozjížděl své on-line aplikace – dokumenty, Picassa, apod., které se mi jevily jako ideální start pro osvojení základních principů a především vyzkoušení si digifolia v praxi. Nu, a v rámci školního roku 2007/8 jsme již studentům nabídli volitelný předmět Digitální portfolio a o rok později o něj projevila zájem i VOŠ publicistiky v Praze, kde v uplynulém školním roce úspěšně proběhl.

Je tedy zřejmé, že Digitální portfolio není software, žádný konkrétní program nebo aplikace, ale především nápad a přístup. Uživatelé internetu dnes mají k dispozici nepřeberné množství aplikací, které mohou využívat v rámci sociální sítě, podělit se s ostatními uživateli o své názory (blog), momentální pocity (Twitter, Facebook), fotografie (Flickr, Picassa…) nebo videa (Youtube). Můžete si s širokým příbuzenstvem vytvořit on-line rodokmen (My Heritage), vytvářet tématické komunitní sítě (Ning, Netvibes…) nebo v těle zcela virtuální bytosti procházet virtuální světy (New World, on-line hry…). Většina z těchto věcí již umí i česky a je tudíž nasnadě, že jich lidé rádi a hojně využívají. Naneštěstí chcete-li se na danou službu dostat, musíte otevřít okno prohlížeče a napsat www.blablabla.xx. Digifolio v tomto případě slouží jako rozcestník, kam si nastavíte své oblíbené stránky a aplikace.

Jednu z hlavních funkcí Digifolia, tak jak jsem si ji přetavil z onoho evropského projektu, bych ale nejlépe popsal slovy: „Omnia mea mecum porto,“ neboli „mám malé zavazadlo“, jak to vtipně přeložil pan Sapkowski. Do svého portfolia si uložím vše, co potřebuji ke svému profesnímu, ale i soukromému životu. Portfolio je uzamčené, takže vše je v bezpečí (jak to jen na internetu lze) a kamkoliv mne osud zavane, všude potřebuji jen uživatelské jméno a heslo a do 5 minut mohu jít učit, pokračovat v rozdělané práci, předat někomu své vytištěné CV; zkrátka do Dogifolia mohu uložit obsah svého pracovního stolu, poliček v kabinetu, šanonů s důležitými dokumenty, číslo očkovacího průkazu svého psa… Kdykoliv to potřebuji, mám to po ruce – stačí mi PC s internetem např. v internetové kavárně. A cokoliv uznám za vhodné, mohu kdykoliv zpřístupnit uživatelům, které si určím. Přípravy do hodin už nemusím ukládat do šuplíku a použít je až zase za rok, nabídnu je kolegům on-line. Rozjíždím školní projekt s kolegyní? Vytvořím si v portfoliu sekci, kam budu ukládat relevantní informace a zpřístupním ji oné kolegyni. Jednoduché…

Abychom se ale vrátili ke sledování zrodu Digifolia v Čechách 🙂 V září 2008 jsme s kolegou z Belgie prezentovali výsledky projektu Digifolio na konferenci Laerning Teacher´s Network v Vídni a přišli se na nás podívat lidé z VÚP, mezi nimi i Zdeněk a Lucie Slejškovi, které již dobře znáte. Nápad se jim zalíbil, tou dobou již připravovali projekt komunity v rámci portálu rvp.cz. Vlastně jsme byli oboustranně nadšení, že tu je někdo, kdo chce propojit učitele v rámci regionů, příp. celé ČR a nedělá to pro peníze, nechce to prodávat, ale věří, že to je prostě dobrý nápad.

Nikde neběží čas tak rychle jako ve světě IT. Co bylo před rokem hitem, je dnes téměř zastaralé. Myšlenka digifolia je ovšem zářnou výjimkou. Můžete měnit software, ale podstata je nadčasová. Se svými studenty pracuji prostřednictvím služby Google (příklad takového profesního portfolia je zde), pro rvp.cz jsme díky Davidu Mudrákovi z PedF UK získali českou verzi programu Mahara, který je zřejmě tím nejlepším, co jsem doposud viděl (myslím ten program, ačkoliv o Davidu Mudrákovi bych to asi mohl prohlásit též 🙂 ), ale v dobrých rukou vstřícného uživatele svou roli oba systémy plní naprosto spolehlivě.

Mám pocit, že v rámci tématu této kapitoly již bylo řečeno vše podstatné a budu se těšit za týden u další kapitoly, ve které se podíváme na archivační funkci Digifolia.

S úctou Váš

Dominik Fellner